Málokteré cukroví připomíná svátky tolik jako právě perníčky. Skořice, badyán, hřebíček, anýz a další koření spolu vytváří jedinečnou kombinaci, která se rozplývá na jazyku, hřeje u srdce a dokáže nás přimět k úsměvu. Ostatně, jako něco výjimečného a slavnostního je vnímali i naši předkové.
Tento druh pečiva má starobylý původ, sladkosti z medu, mouky a nejrůznějšího koření pekli už starověcí Egypťané, Řekové a Římani. Perník podobnější tomu, který známe dneska, se v Evropě objevil ve 13. století, v Čechách pak ještě o století později.
Fotosoutěž Pečeme spolu na Vánoce má své vítěze. Podívejte se do galerie![]() |
Od začátku byl ale luxusním zbožím – koření, které se do něj používalo, bylo velmi drahé a těžko dostupné. Perníkáři se proto usazovali ve velkých městech, kde měli víc zákazníků. A byli to výhradně muži, kteří se spolu sdružovali do cechů.
Z počátků éry perníkářství u nás, tedy z 14. až 16. století, se sice nedochovaly konkrétní receptury, ví se ovšem, že se těsto zadělávalo i několik měsíců předem, aby uzrálo. Díky tomu ho nebylo potřeba nijak kypřit a mělo dokonalou chuť.
Uleželé těsto zprvu perníkáři zpracovávali ručně, později používali vyřezávané formy, do kterých se vtlačovalo a po vyklopení se upeklo. Perníčky se tehdy nezdobily, formy byly totiž tak bohatě vyřezávané, že to úplně stačilo, a hotové pečivo se jen potíralo ovocným klihem, aby se lesklo.
Každý perníkář měl svůj tajný recept, který si přísně střežil a předal ho jen svému nástupci. Jednotlivé recepty se lišily hlavně poměrem koření. Zajímavé je, že díky obsahu fenyklu a anýzu se perník doporučoval i jako lék na žaludek.
Perníkáři v historii zažívali lepší i horší časy, soumrak jejich řemesla ale přišel v 19. století, kdy se začalo rozvíjet cukrářství. Obyčejné suché perníčky už najednou nebyly nic extra, lidé dávali přednost krémovým zákuskům.
Perníčky se z krámků zručných řemeslníků přesunuly na jarmarky nebo poutě, a aby byly přitažlivější, zdobily se cukrovou glazurou, ale i sklíčky či zrcátky.
Dřevěné formy nahradila plechová vykrajovátka, med jako jediné sladidlo doplnil cukr, díky čemuž už nebylo tak těžké těsto připravit a zvládly to i běžné hospodyňky, a kdysi luxusní perník se tak stal obyčejnou sladkostí pro každého. Dneska se ovšem řemeslo vrací a sehnat se už zase dají i vyřezávané formičky.
A protože má spousta z nás ráda „staré dobré věci“, perníčky získávají zpět svou výjimečnost. A přitom si je zvládnete udělat i doma. Stačí jim jen věnovat čas a lásku, zkrátka to, co si zaslouží.


















