Celá rodina ke mně proto pravidelně jezdí. Na řízky, na grilování, na koláčky, na narozeniny. Nestěžuju si, naopak. Mám ráda ten ruch kolem sebe. Prázdný dům se zase vyplní rozhovory, smíchem a dětským dupáním po schodech, a najednou to tu zase žije.
S čím ale bojuju, jsou Vánoce.
Dvanáct druhů jako dvanáct měsíců
Každý rok kupuju kapra, chystám celou štědrovečerní hostinu a k tomu cukroví. Tak, jak to dělávala moje maminka a před ní babička. Dvanáct druhů, jako je dvanáct měsíců v roce, aby byl celý příští rok hojný. Tak zní naše rodinná tradice.
Začínám už na přelomu října a listopadu perníčky a pracnami, protože potřebují čas, aby změkly. Na začátku prosince přijdou na řadu vanilkové rohlíčky, linecké, ořechy, skořicové hvězdičky a Masarykovo cukroví. Pak týden slepuju a plním krémy a těsně před Vánoci dodělávám čokoládové koule a vosí hnízda. Část sníme společně u stolu, zbytek balím do krabiček jako výslužku domů a na cestu.
Pravda, kterou jsem si musela přiznat
Jenže si musím přiznat, že to cukroví vlastně nikdo moc nechce. Z vánočního stolu jen tak nezmizí.
Vždycky se zapráší jen po vosích hnízdech. Jsou sladká, pracnější, a protože je skladuju v lednici, je jich i nejmíň. Slepované cukroví a hlavně pracny ale zůstávají ležet na dně talířků a krabic. Ke kafi je tak nabízím ještě v únoru, a když přijde návštěva, skoro se omlouvám.
A přitom za každou tou plechovkou jsou hodiny v kuchyni. Bolavé nohy, bolavá záda a večery, kdy už se mi nechtělo, ale říkala jsem si, že babička by to dodělala.
Letos to bude jinak
Rozhodla jsem se tradici porušit. Cukroví bude letos podstatně méně. Místo dvanácti druhů si raději pustíme pohádku O dvanácti měsíčkách a dáme si k ní třeba jen perníčky. Nebo jen ta vosí hnízda, když je všichni tak milujeme.
S tím rozhodnutím ale přišly otázky, na které neznám odpověď. Celý život jsem pekla „od oka“, a to hodně velkého oka.
Na Vánoce nás bývá pět dospělých, tři mladí dospělí a dvě malé děti. Kolik cukroví vlastně upéct na jednoho člověka, aby ho nebylo moc ani málo? Kolik ho je rozumné sníst za den během svátků, aby nikomu nebylo těžko? Kolik druhů dává smysl, když chci, aby si každý přišel na své a nic nezbylo? Jak si rozložit síly? Kdy začít a co se dá připravit dopředu nebo zamrazit? A hlavně Existují rychlejší, a třeba i trochu zdravější, druhy, které by se daly upéct za jedno odpoledne?
Názor specialistky čtěte na další straně.



















