Kultura stolování má svá pravidla stará stovky let. Existují složitější a „vyšší“ formy stolování a jednodušší formy. „Ve všech případech by ale žena měla dodržovat jistá pravidla, která platí pro dámy, aby se odlišily od mužů. Nedá se nic dělat, ženy to mají vždycky těžší,“ upozorňuje odborník na etiketu Ladislav Špaček.
1 Kdo vstupuje první
Do restaurace by měl jako první vkročit muž, aby ženu symbolicky „chránil“. Samozřejmě dnes už by dámu neměly ohrožovat létající půllitry ani rvačky hostů. Jde spíš o pravidlo, že jako první vstupuje do každého prostoru ten, kdo je tam více doma a toho druhého uvádí. „A aby žena uváděla muže do restaurace, je přece i v moderní době nezvyklé, proto se držíme tradice, že do hospody či restaurace vstupuje obvykle první muž. Naopak do prodejny s dámským spodním prádlem bude první vstupovat dáma,“ objasňuje Ladislav Špaček.
2 Příchod a odchod
Není slušné přijít o více než 15 minut pozdě. Pokud dorazíte se zpožděním, nevymlouvejte se na dopravní zácpu - je to již běžný kolorit života ve městě a měli byste s ní počítat. Pokud během jídla vstáváte od stolu, nezapomeňte na větičku: „Omluvte mne na moment“ než nečekaně vstanete a odběhnete. To platí zejména pro posezení ve dvou, kdy může být protějšek náhlým zmizením partnera zaskočen.
3 Výběr pití a přípitek
Za Jiřího Gutha-Jarkovského bylo vyloučeno, aby žena s kamarádkou navštívily restauraci a objednaly si pivo. Archaická představa, že pivo je pro muže, je dávno překonaná, nápoje nedělíme podle pohlaví. „Samozřejmě, ženy si rády vybírají kultivované prostředí, vyžadují čistotu, dokonalý servis, dobře ošetřené pivo v kvalitním skle,“ vyjmenovává Špaček. Přesto doporučuje, aby dámy při pití zlatavého moku namísto mohutného půllitru zvolily spíše menší a elegantnější třetinku. A aby se držely hesla, že dobrá pověst je více než dobrá zábava.
Odborník na etiketu Ladislav Špaček s výčepní Veronikou Mikéskovou, vítězkou master bartender Pilsner Urquell
Při servírování pití větší skupině musí všichni vyčkat, až má i ten poslední svou sklenici před sebou u stolu. Pak je na hostitelce nebo iniciátorce setkání, aby pozvedla sklenici a symbolicky vybídla k přípitku. Pokud je nás u stolu více, nenatahujeme se přes stůl, abychom dosáhli na sklenici na protější straně stolu, ale jen pozvedneme číši a očima a gestem si symbolicky přiťukneme.
3 Ubrousky
Aby si dáma uchovala při pití piva grácii a čistý oděv, doporučuje Ladislav Špaček požádat obsluhu o ubrousek. „Magda Vášáryová si sice v Postřižinách utírá pěnu z úst hřbetem ruky, ale pravá dáma se bez ubrousku neobejde,“ prozrazuje Špaček a dodává, že pokud dáma (ale i pán) stojí, může ubrouskem chránit šaty před stékajícími kapičkami. Vyplatí se to zejména u tmavého piva, které by mohlo nechat na šatech skvrny. Využívejte i podtácek na zachycení zkondenzované kapaliny stékající po sklenici.
Bez ubrousku se rozhodně neobejdete při jídle. Ubrousek látkový patří na klín a skládá se záhybem na kolena - tak, aby při opětovném položení nebylo vidět, co jsme si do něj utřeli. Papírový ubrousek nechte raději na stole. Ubrousek za límec při jídle je vyhrazen malým dětem, snažte se jíst tak, abyste ho nepotřebovali.
4 U stolu se nerozvalujeme
Vývoj etiketyPravidla etikety se od jejich ustanovení na francouzském královském dvoře neustále vyvíjí a přizpůsobují novým skutečnostem. Změnil se třeba náš pohled na odpovídající oděv pro dámy i pány. Za Gutha-Jarkovského se mohla dáma zavěsit do mužova rámě pouze, pokud byla jeho manželkou, dnes se nabídnutí rámě považuje za slušnost usnadňující dámě chůzi bez ohledu na to, jaký má k muži vztah. |
Být za dámu a gentlemana není vždycky úplně pohodlné. „Žena u stolu nesedí jako muž na plný sed, ale jen v třetině židle. To proto, aby držela tělo vznosně a zpříma. Žena u stolu nesedí proto, aby se najedla, ale aby byla krásná,“ popisuje Ladislav Špaček. Pánové se alespoň v rámci svých možností snaží mít nohy u sebe a na židli se také nerozvalovat jako doma v posteli.
Dámy by si měly dávat pozor i na kabelku, která by neměla ostatním hostům a číšníkům překážet. Některá restaurační zařízení jsou vybavena háčky na tašky, existují i jejich přenosné varianty, co se do kabelky hravě vejdou.
5 Servírování
Dnes již také neklademe takový důraz na pravidla zasedacího pořádku a málokdo se řídí pravidlem, že konverzace se začíná s osobou po jeho levé ruce. Vždy ale záleží na příležitosti - při oficiálních událostech se státníky a diplomaty se od nás očekává podstatně formálnější chování, než při slavnostní večeři s rodinou. |
V restauraci by měli číšníci přinášet jídla pro všechny najednou. Pokud jsme si hosty pozvali domů, pak je na hostitelce či hostiteli, v jakém pořadí bude servírovat. Pravidla etikety velí, že jako první dostane jídlo nejdůležitější osoba u stolu, ostatní čekají, dokud nebudou mít jídlo všichni. Na domácích večeřích lze pravidlo s povolením hostitele pominout - pokud se hodiny pachtí v kuchyni a chce perfektní výsledek, může ho mrzet, pokud vám jídlo mezitím vystydne. Myslete také na to, že je neslušné jídlo solit a pepřit, než ho ochutnáme. Rozhodně nesaháme ostatním stolovníkům do talíře, pokud nás k ochutnání sami nevyzvou.
Při žvýkání nemluvíme, jíme tiše a nemlaskáme. Stejně tak nápoje nesrkáme. Sklenice se stopkou držíme za ni, aby nám nápoj zbytečně neteplal. Dámám doporučuje Ladislav Špaček před večeří použít neslíbatelnou rtěnku, případně před začátkem jídla a pití setřít zbytky rtěnky tak, aby nezanechávala na sklenici nápadné stopy.
6 Vhodné příbory
Pokud máme před sebou stůl prostřený na několik chodů, pak začínáme příbory od vnějšího okraje. Na dezert použijeme lžičku nebo vidličku nad talířem. Na pizzu a hamburger si příbor nebereme, tato jídla jsou určená pro konzumaci rukama. U špaget, makarónů, tagliatelle a dalších těstovin netřeba doplňovat vidličku lžící (ale ani nožem) - v Itálii slouží lžíce jenom pro děti jako nástroj k učení, dokud se nenaučí umně zacházet pouze s vidličkou.
Pokud na stole sdílíme velkou mísu, ze které si každý nabírá svou porci, pak k nabírání použijeme určené naběračky a nože - ať už pak budeme jíst příborem, nebo rukou. Po skončení jedení položíme nůž a vidličku vedle sebe tak, aby hned nevypadly z talíře a všem bylo jasné, že jsme s jídlem hotovi.
7 Dolévání
„Na rozdíl od vína si žena může pivo dolévat z láhve sama, případně se mohou obsloužit kamarádky navzájem. V luxusních restauracích se nám bude snažit personál dolévat pivo sám. Ale ani tam se neostýchejme dolévat si ho samostatně, u piva je to běžné,“ vysvětluje Ladislav Špaček. Víno by dámě měl dolévat číšník nebo gentleman, vodu a nealkoholické drinky si může dolévat podle své chuti.
A ještě jedna záludnost, která souvisí s podáváním nápojů v lahvích nebo plechovkách. Není vhodné pít přímo z lahve či plechovky. Můžeme tedy pít brčkem? Vodu nebo kolu ano, ovšem pivo nikdy brčkem nepijeme. „Pití z lahve je vyhrazeno jen pro exotická piva, která se konzumují s limetkou napěchovanou do hrdla láhve,“ připomíná Ladislav Špaček.
8 Nehody
Pokud my nebo náš spolustolovník polije nebo jinak potřísní stůl, je třeba zachovat klid. „Nevyskakujeme, neupozorňujeme ostatní, co jsme provedli, ale ani okolí by si nemělo nehody všímat, tedy všichni dělají, že si ničeho nevšimli, aby neuvrhli nešťastníka do rozpaků, už tak se nebude cítit dobře. Přikryjeme polité místo ubrouskem a čekáme, až se objeví obsluha, pak nenápadně ukážeme, co se stalo. Zbytek je už na personálu,“ nabádá Ladislav Špaček.
9 Mobilní manýry
Velkým nešvarem stolování na výši se v poslední době zdají být mobilní zařízení. Během jídla si telefon ztlumte a ukliďte do kabelky nebo saka, s vyřízením zpráv a telefonátů počkejte až po skončení jídla. Rozhodně se nehodí u stolu vytahovat ani tablet. Pokud se vám jídlo líbí i po estetické stránce, tak vyčkejte s jeho focením a sdílením na sociálních sítích na souhlas hostitele. Nehodí se to ani v restauracích, pokud tedy zrovna nepracujete jako jejich recenzent.
