Ano, nejen v politice, ale i v gastronomii existují sveřepí konzervativci. Když kuře, tak jedině pečené s nádivkou a podávané s vařeným bramborem. Že je lze také okořenit jalovcem, tymiánem a bobkovým listem, tedy péct na divoko a servírovat třeba s nudlemi a brusinkovým kompotem? Kdepak, holenkové, všechno chce své - kuře brambor a špenát bramborový knedlík. Lpění na tradicích má jistě něco do sebe a lze je obhajovat třeba snahou uchovávat pro příští generace lety prověřené hodnoty. Ale má také háčky - v daném případě třeba ten, že kdyby Kolumbus nedoplul k břehům Ameriky, musel by si dotyčný gastronomický konzervativec dávat ke kuřeti i ke špenátu pohankovou nebo ovesnou kaši. I v kulinářství zkrátka platí, že bez experimentů není vývoje, a navíc stále častější styk s okolním světem i do této sféry přináší změny a vzájemné ovlivňování. Pro ortodoxního vyznavače klasické české kuchyně je hořčice leda tak přílohou k párku, ale francouzskou hořčičnou omáčku rozhodně nelze považovat za degradaci českého králíka. Před dobou ne tak dávnou se v českých restauracích začaly jako příloha objevovat malé bramboráčky, na rozdíl od klasického bramboráku připravované ve vyšší vrstvě na lívanečníku. Dnes můžete celkem běžně vidět, jak si je hosté objednávají k vepřovému po sečuánsku nebo k šuang-si. A za padesát let - ať už si o téhle kombinaci myslíte, co chcete - si možná rozdurděný konzument bude stěžovat, že mu v závodní jídelně dali k »číně« rýži, a ne bramboráčky. Kombinace masa s ovocem, která je data o něco staršího, začínala opatrnými pokusy s kroužkem ananasu položeným na kuřecí prsíčka nebo broskví podstrčenou pod plátek sýra zapékaného na steaku. A dnes? Namítali byste něco proti restovaným křepelkám s meruňkovou omáčkou nebo vepřové panence v kokosovém těstíčku s omáčkou z modrých hroznů? Zelí i flíčky patří k běžným součástem české kuchyně, ale nad jejich spojením by se asi leckdo pozastavil. A přitom o maďarském receptu, kdy se spařené hlávkové zelí nakrájí na čtverečky, vydatně orestuje na sádle s cibulkou, opepří a vmíchají se do něj uvařené těstoviny, lze s jistotou říci, že kdo ochutná, chválí. Ještě markantnějším příkladem je smažený vepřový řízek, který si těžko dovedeme představit jinak než s bramborovým salátem nebo bramborem. Náchodští pivovarníci jej však před časem při prezentaci svého nového moku hostům nabídli - s knedlíkem a se zelím. Moje prababička, také z Náchodska, podávala řízek s bramborovým knedlíkem a kompotem, nejčastěji brusinkovým. A protože celé rodině taková kombinace chutnala, odmítala výtky kritiků krásným českým úslovím: »Proti gustu žádný dišputát!« Snad nebudou proti vašemu gustu ani dvě kombinace na první přečtení trochu šílené. Tou první je matýskový salát s brusinkami. Zakupte 250 g matesů, nechte je dvě hodiny vyluhovat ve vlažném čaji a pak pokrájejte na menší kousky. Přidejte dvě oloupaná, odjadřincovaná a pokrájená jablka a jednu plechovku nebo sklenici odkapaných kompotovaných brusinek. Obsah středního kelímku plnotučné hořčice smíchejte s polovičním množstvím kvalitního stolního oleje, nejlépe olivového, nalijte na ostatní suroviny, promíchejte a nechte v chladu odležet. A nedejte se odradit tím, že na pohled nevypadá tento pokrm příliš vábně. Druhý recept je z knížky Kouzelný tvarůžek, v této rubrice už zmiňované, a kombinuje broskev s olomouckými syrečky. Postačí vám čtyři půlky kompotovaných broskví, 100 g kuřecího masa a 100 g olomouckých tvarůžků. Maso a sýr pokrájejte na kostky, smíchejte s bílým jogurtem a majonézou, osolte, lehce opepřete, směsí naplňte broskve a ozdobte. Že je to už přece jen kombinačně »silná káva«? Seberte odvahu a uvidíte, že jednotlivé složky se v tomto receptu skvěle harmonicky doplňují!
Na pohled nenápadné plněné broskve v sobě skrývají bombu - olomoucké tvarůžky.
