Obsah |
Z čeho vařit v lednu?
Pro naše předky byl leden nejtěžším obdobím roku. Pole odpočívala, zahrady spaly a jídlo se vařilo z toho, co zbylo po sklizni a zabijačkách. Cílem bylo najíst se tak, aby jídlo zahřálo a dodalo energii na celý den.
Základem byly trvanlivé suroviny – obiloviny, luštěniny, brambory, kysané zelí nebo sušené houby. Maso se používalo úsporně, často jen jako dochucení. Nic nepřišlo nazmar a každá surovina měla své místo. Kuchyně byla jednoduchá, ale funkční. Jídla se opakovala, což dnes může působit jednotvárně, tehdy to ale bylo běžné.
Uzená polévka s kroupami a hráškem.
Typická lednová jídla našich babiček
Leden v kuchyni
|
Typickým lednovým jídlem byly polévky. Husté zelňačky s bramborami, bramboračky se sušenými houbami nebo luštěninové polévky z čočky či hrachu. Vařily se ve velkých hrncích, vydržely několik dní a často se jedly i ke snídani.
Běžnou součástí jídelníčku byly také kaše – z krup, jáhel nebo ovsa. Slané i sladké, s máslem, sádlem nebo trochou sušeného ovoce. Nešlo o zdravé jídlo v dnešním slova smyslu, ale o praktickou stravu, která zasytí a zahřeje.
Pečivem se neplýtvalo. Starší chleba se sušil, opékal, přidával do polévek nebo se z něj dělaly topinky a žemlovky.
Jáhlová kaše s hruškou, tvarohem a ořechy.
Proč se k lednové kuchyni vracíme
Lednová kuchyně našich předků byla přirozeně sezónní a úsporná. Bez dietních trendů, zbytečností a složitostí.
Možná i proto stále více lidí v dnešní době cítí potřebu zpomalit a vařit jednodušeji. Teplá jídla, polévky a kaše inspirované našimi babičkami a prababičkami vracejí do hektických dní klid. Nejde o návrat do minulosti, ale o připomenutí, že poctivá kuchyně může fungovat i dnes – a někdy lépe než moderní fúze.
