Říká se o vás, že jste chlebíčková královna, prý jste se však k oblíbené české lahůdce dostala přes francouzské bagety. Jak to bylo?
Já jsem kdysi byla ve Francii, v Paříži, a tam prodávali bagety. Na ulici tam stál človíček, měl velký koš, z toho koukaly bagety, on vždycky kousek uřízl, namazal ho třeba tuňákem a ta bageta byla výborná. Když to šlo, tak jsem je pak začala dělat i u nás. To jsem ještě pracovala pro Jídelní a lůžkové vozy.
A jak to tedy bylo s těmi chlebíčky?
Měla jsem tehdy na Hlavním nádraží obchůdek, kde se prodávaly chlebíčky a saláty. Jenže jednou přišel salát dobrý, podruhé zase vodový. A já vzhledem k tomu, že jsem na Vánoce dělala bramborový salát pro regiment, tedy pro široké příbuzenstvo, tak jsem věděla, že se dá udělat pokaždé dobrý. Tak jsme začali dělat bramborový salát a pochoutkový salát… Chlebíčky nám chodily už hotové a já jednou šla domů a koukám, že máme prázdnou vitrínu. Už si nepamatuju, kde jsem koupila veku, ale prostě jsem se vrátila a udělala pár chlebíčků. A tak se to postupně rozvinulo.
Kdy jste se rozhodla pracovat sama na sebe a založit živnost?
Já jsem se nerozhodla, já jsem k tomu byla dotlačena okolnostmi. Naši výrobnu totiž za podivných okolností zrušili a mě přesunuli jinam, tak jsem se naštvala a dala výpověď. Během dvou dnů jsem si udělala živnostenský list, koupila jsem vozíček pro uklízečky za 880 korun, na něj jsem dala prkno, obalila ho igelitovým ubrusem a na tom jsme začali prodávat ty bagety.
Jindřiška Šindelářová (68)S podnikáním začala hned po sametové revoluci před víc než třiceti lety. Začínala na koleně v obýváku s výrobou baget. Dnes její firma zaměstnává skoro 300 lidí a kromě 18 prodejen a e-shopu spolupracují Libeřské lahůdky s Rohlik.cz, Woltem a řadou velkoobchodních partnerů. Je vdaná a má syna Jiřího, který již pár let firmu vede a podílí se velkou měrou na jejím rozvoji. |
Když člověk začne podnikat, tak jsou to samozřejmě nervy. Mělo to nějaký dopad na vaše zdraví?
Ze začátku ne, to je člověk takový nadšený. Ale po nějakém roce to dolehlo. Měla jsem únavový syndrom a to jsem byla tak pět měsíců hrozně nešťastná, protože jsem měla pocit, že jsem líná. Až po pěti měsících mě lékař poslal na imunologii. Já byla tak ráda, že nejsem líná, ale nemocná! Pak přišel i syndrom vyhoření, no a pak jsem to dopracovala až k infarktu. Od té doby se snažím málo pracovat nebo skoro nepracovat. Konečně jsem si zažádala o důchod, protože jsem už asi čtyři roky přesluhovala. No a teď jsem důchodkyně!
V čem podle vás spočívá síla české lahůdkářské tradice?
Já nevím, asi že je dobrá. Prostě to lidem chutná a je to poctivé. Aspoň my se snažíme to dělat poctivě.
Jaké chlebíčky jsou nejoblíbenější u zákazníků a který máte ráda vy?
U zákazníků jsou nejvíc oblíbené šunkový a vajíčkový se šunkou. A já teda mám nejradši vajíčkový se šunkou, nejvíc mi ovšem chutnal ten s gothajem a s kyselou okurkou. Ale lidi to dneska chtějí trošku zdravější…
Měla jsem únavový syndrom a to jsem byla tak pět měsíců hrozně nešťastná, protože jsem měla pocit, že jsem líná. Až po pěti měsících mě doktor poslal na imunologii. Já byla tak ráda, že nejsem líná, ale nemocná!
V čem se lahůdkářství za třicet let změnilo?
Ke klasickým českým lahůdkám se přidává i něco modernějšího, řekněme pro tu mladší generaci. Dělají se třeba chlebíčky s červenou řepou a s mrkvovou pomazánkou, což by si dřív absolutně nikdo nekoupil. Všichni chtěli vajíčkový nebo à la krab, ten jde taky hodně. Také jsou dnes hezčí prodejny a je větší sortiment. Ten základ je ovšem pořád stejný.
Nepřeválcují jednou české chlebíčky importované lahůdky jako třeba avokádový toast?
Myslím si, že ne! (smích). Děláme i chlebíčky s avokádem, svého zákazníka si to najde, ale gró českého lahůdkářství jsou právě ty „obyčejné“ saláty a chlebíčky.
Jak se správně připravuje klasický šunkový chlebíček?
Základem je dobrá veka a dobrý bramborový salát. V podstatě ani nezáleží na tom, jak to tam bude naaranžované, ale tohle je základ. Nejdřív namažeme salát na chlebíček, my ho pak dozdobujeme salátem biondo, pak tam dáme půlku vajíčka, to polijeme rozředěnou ochucenou majonézou, postrouháme vajíčkem, ozdobíme okurkou a rajským a nakonec přidáme šunku.
Jak ji správně složit?
To je problém. Učila jsem se to na kusu látky vystřižené z tepláků, který představoval plátek šunky. Jde hlavně o to, aby ta šunka byla zvednutá a neležela tam jako mrška (jak správně připravit vajíčkový chlebíček se šunkou vám Jindřiška názorně předvede ve videu).
