Jak jste přišli na nápad začít organizovat prohlídky Prahy spojené s návštěvou tradičních restaurací?
Jiří: Před deseti lety jsme navštívili podobnou túru spojenou s ochutnávkou místních specialit ve vietnamské Hanoji. Lákavý koncept prohlídky nás tehdy velmi zklamal. Místní průvodce nás vzal do několika podniků a řekl nám něco málo o lokálním jídle. Poté nás nechal sedět samotné v podniku, kde servírovali žabí stehýnka a místní specialitu balut (kachní embryo ve skořápce). Za tři čtvrtě hodiny se vrátil, řekl „tak jdeme“ a pokračovali jsme do další restaurace, kde se situace opakovala.
Leona: Tehdy jsme odešli s tím, že ta idea je výborná: skrze národní kuchyni prezentovat kulturu a historii země. O rok později už jsme prováděli vlastní hosty v Praze.
Vašimi nejčastějšími hosty jsou turisté z USA, Austrálie či Kanady. Jaká jsou jejich očekávání, když se řekne česká kuchyně?
Jiří: Pro velkou část našich hostů je výlet do Prahy prvním setkáním se střední, potažmo východní Evropou a pokud nějaká očekávání mají, tak si většinou představují německé pokrmy, hlavně klobásy, vepřové koleno a kysané zelí.
Do jakých podniků své hosty berete a které jsou mezi turisty nejpopulárnější?
Leona: Když chceme cizincům představit českou kuchyni, bereme je do míst, kde servírují tradiční česká jídla, tedy polévky, omáčky a knedlíky. Nesmíme zapomenout ani na pivní pochutiny nebo pekařské výrobky. Velice populární jsou také dezerty typu věneček či laskonka nebo tolik oblíbené dukátové buchtičky. Většinu hostů zaručeně nadchne česká pivnice a cukrárna.
Deset potravin, které vám zvednou náladu. Dejte si kešu, banán nebo rybu |
Je něco, co cizince na stolování Čechů překvapí?
Jiří: Často je překvapuje, že my, Češi, jídlo nesdílíme a představa, že dáme doprostřed stolu talíř, ze kterého si každý bude brát, je nám cizí. Naopak se jim líbí, že si pořád ještě dokážeme na jídlo udělat čas, například dojít si v pracovní den na oběd do restaurace.
Které jídlo cizincům nejvíce chutná a existuje nějaké, které nedokážou pozřít?
Leona: Často jsou příjemně překvapeni sladkokyselou chutí kulajdy. Po představení našeho houskového knedlíku (anglický překlad „bread dumpling“) do něj hosté píchají, berou ho do ruky a mažou na něj svíčkovou jako pomazánku. Z pivních pochutin jim nejvíc chutná tatarák s topinkami smaženými na sádle. Naopak tlačenku a vnitřnosti nejedí vůbec. Jitrnici a hovězí jazyk zkusí jen ti nejodvážnější.
Jiří: Po devítileté zkušenosti s food túrami v Praze už dokážeme odhadnout, co bude hostům chutnat a co ne. Ale pořád se občas stává, že něco hostům přijde nepoživatelné. Zrovna tento týden se stalo, že si jedna dáma strčila do pusy kousek hermelínu a zděsila se, že to bude muset spolknout.
Jaké mají cizinci zkušenosti během svého pobytu s obsluhou a celkovou kvalitou stravovacích služeb?
Leona: To velmi záleží, jak svůj pobyt turisté pojmou. Někteří bydlí v luxusních hotelích a stůl na večeři mají rezervovaný dlouho dopředu v nejlepších restauracích. Ti pak opouští Prahu s dobrými dojmy. Pak se ale setkáváme s hosty, kteří přijíždí poněkolikáté, a vyhledávají zapadlá místa nebo pivnice čtvrté cenové kategorie pro autentický zážitek. Ten také často dostanou.
Jiří: Pokud hospodský neovládá angličtinu, spoléhá na starý známý recept: mluvit česky, pomalu a nahlas a oni mi ti cizinci budou rozumět. Zkušenosti z těchto míst nebývají dobré. Jeden host nám nedávno pobaveně vyprávěl, že v některých hospodách na něj místo „hello“ nebo „dobrý den“ hned při vstupu volají „cash only“. No a pití Čechů od brzkého rána je kapitola sama pro sebe.
Zakladatelé Prague Food Tour Leona Rothová a Jiří Lukeš chtějí ukázat cizincům, jak chutná Česko.
Můj manžel je Brit a fakt, že si my, Češi, dáme pivo nebo víno už k obědu, mu připadá velice zvláštní. Zrovna tak to, že moje maminka po nedělním obědě servíruje becherovku na dobré vytrávení…
Leona: Určitě jsou překvapeni a ptají se, jak si mají vykládat, že při ranní procházce po městě viděli místní popíjet pivo. Bilance Čechů (184 litrů piva na hlavu ročně) je pro většinu hostů šokující, obzvlášť když zmíníme, že je to téměř dvakrát více než v sousedním Rakousku, které je ve statistice hned za námi.
Jiří: Becherovka našim hostům, možná i díky příběhu o jejím vzniku, v drtivé většině chutná. Málokdo si uvědomuje, že většina bylinných likérů měla původně medicínskou funkci, a když k tomu dodáme, že recept na její výrobu znají dodnes pouze dva lidé, jsou nadšeni.
Je něco, co cizinci během ochutnávek v našich jídlech postrádají?
Leona: Chybí jim zelenina a argument, že přece ve svíčkové omáčce zelenina je, neberou. Takže čerstvá zelenina je jednoznačně něco, co po pár dnech v Praze cizincům chybí. Jinak je fascinuje naše pivní kultura a vše s ní spojené. Co se týče piva, Britové a Američané jsou často názoru, že pivní pěna ve sklenici zbytečně zabírá místo samotnému lahodnému moku.
Myslíte si, že jsme stále považováni za národ „knedlíkářů“, nebo se kultura stravování v Česku v posledních letech zlepšila?
Jiří: Jsme toho názoru, že Češi milují naši tradiční kuchyni. Zároveň chce však zejména mladší generace jíst a vařit i něco lehčího.
Leona: Mám pocit, že povědomí o tom, jak strava a její množství ovlivňuje naše zdraví, je čím dál tím lepší. Česká kuchyně má historicky nemalé množství zeleninových pokrmů a spousta podniků má tendenci tyhle recepty znovu objevit a servírovat v moderní podobě.
For childhood memories go to the lovely tiny @chlebamasloletna and get some kolache in this trendy neighborhood called Letná. Chleba & Máslo #prague #food #praguefood #praguefoodtour #czech #bakery #bread #butter #kolache #buchta
Teď trochu osobněji. Jak moc vaše podnikání zasáhla pandemie covidu-19 a dokázali jste se už s jejími následky popasovat?
Jiří: Covid nás zasáhl opravdu hodně. Znamenalo to pro nás ztrátu práce. Zároveň se nám první den lockdownu narodila dcera, takže náš život byl úplně vzhůru nohama. Navzdory své specializaci jsem začal pracovat na stavbě a montoval tepelná čerpadla. Nakonec se ze mě stal i zdravotní bratr a pomáhal jsem tchyni v její ambulanci.
Leona: Já jsem po několika měsících začala pracovat jako asistentka na základní škole, dodělala si pedagogické minimum a stal se ze mě učitel angličtiny a matematiky. Vlastně jsem se oklikou vrátila k tomu, co jsem původně studovala. Teď už je turismus zpět v plné síle a my jsme rádi, že máme náš starý život zpátky.
Ve své nabídce máte jak prohlídky v Praze, tak v Českém Švýcarsku a na Kokořínsku. Máte nápad na další projekt?
Leona: Teď, když se nám narodila dcera, jsme objevili úplně nový (a velice složitý) svět stravování se s malými dětmi. Je tedy možné, že se naše cesty budou v budoucnu ubírat také tímto směrem. Rádi bychom zpřístupnili českou kuchyni zábavnou formou dětem a jejich rodinám.
