O pomoc jsem požádala Milku Volfovou, zkušenou kuchařku a foodstylistku, která spolupracuje s mnoha kulinářskými časopisy.
Nákupu masa se zhostila právě Milka, protože já se zatím v řeznictví pohybuju jen ve frontě na uzeniny. Párek od šunky rozeznám bezpečně, zatímco u krvavých kusů masa neidentifikuji ani zvíře, ze kterého pocházejí, natož dotyčnou část jeho těla.
V dobrých rukou
Krásný špalík Milkou zakoupené svíčkové se mírumilovně rozvaluje na prkýnku, tváří se, že bude poslouchat a rád se promění v českou specialitu. Uvidíme, hochu.
Zatím se zaměřím na něco, co zvládám téměř dokonale: nastrouhám zeleninu. Když dojde na smažení zeleninových nudliček s cukrem, zaberu se do vyprávění o tom, jak jsem si jako malá sama doma vařila na plynovém sporáku karamel, a málem dojde na tragédii připálením. Zdá se, že vaření vyžaduje plné nasazení pozornosti.
A pak už to lítá. Maso zavázat provázkem, kladu pitomé otázky, jestli to mám šněrovat jako botu, nebo spíš motat jako obvaz na zvrtnutý kotník. Milka je hodná a trpělivě po mně to svíčkové miminko převine. Pomazávám maso hořčicí a začínám si připadat proklatě zručně. Smažení ale pro jistotu jen hlídám z pozice pozorovatelky, suroviny přece jen stály dost peněz. Když jde pekáček se zeleninou a slaninou obalenou svíčkovou do trouby, říkám si, děj se vůle Milky.
Následnou tříhodinovou přestávku hladce překleneme povídáním o všech společných známých. Těm, které to postihlo, bych se ráda omluvila za předlouhou škytavku.
Tak my už jdeme do finále
Hlavní práci odvedla trouba a zvládla to báječně. Maso voní jako blázen a já jdu mixovat zeleninu na omáčku.
Tyčový mixér je už od první mateřské dovolené můj věrný kamarád, takže nedojde k žádným nehodám, ani není nutné po mém vaření vymalovat. Zahušťovací akci s mlékem a moukou nechávám na Milce. Příliš to připomíná jíšku, tedy věc, na které totálně a absolutně ztroskotávám už léta.
Nastal čas ochutnávat. Je to dobrý! Je to dokonce výborný! Moje (tak trochu) první svíčková je na světě! A knedlíky sem netahejte, to je jiný příběh. Nemůžete po mně přece chtít, abych lezla hned na dva Mount Everesty naráz.
Svíčková podle Milky
Příprava: 20 minut + pečení 180 minut
Pro 4 osoby
* 1 kg pravé svíčkové
* 2 střední cibule
* 3 větší mrkve
* 2 střední petržele
* 1 malý celer
* 1 citron
* 3 plátky slaniny
* 2 lžíce nakládaných brusinek
* 3 lžíce plnotučné hořčice
* 50 ml octa
* 25 g cukru
* 120 g másla
* 50 ml oleje
* snítku tymiánu
* 3 bobkové listy
* 8 kuliček nového koření
* sůl, pepř
* 250 ml smetany ke šlehání
* 1-2 lžíce hladké mouky
* mléko nebo vývar na rozředění
Na ozdobu:
* brusinky
* šlehačka
* citron
1. Cibuli jemně nakrájejte, mrkev, celer a petržel nastrouhejte na hrubém struhadle. V kastrolu rozehřejte polovinu oleje s třetinou másla a osmahněte v něm zeleninu.
2. Po asi 4 minutách směs zasypejte cukrem, promíchejte a cukr nechte lehce zkaramelizovat.
3. Směs zalijte octem a nechte ho vyvařit. Doplňte dvěma lžícemi vody, přidejte bobkový list, tymián, nové koření a smažte ještě asi dvě minuty, aby se rozvinula vůně koření.
4. Maso svažte kuchyňským provázkem, aby si při pečení uchovalo pěkný tvar. Pak ho ze všech stran rovnoměrně osolte, opepřete, potřete důkladně hořčicí a zprudka opečte na zbylém oleji a druhé třetině másla.
5. Do pekáčku vložte zeleninový základ, přidejte brusinky, které dodají omáčce výjimečnou chuť. Přidejte maso, které překryjete plátky slaniny, a na plátky nakrájený citron. Takto naloženou svíčkovou můžete nechat několik dní odležet v lednici.
6. Připravený základ vložte do předehřáté trouby asi na 130 °C a pozvolna pečte asi tři hodiny. V průběhu pečení můžete maso otáčet a základ lehce podlít vodou nebo vývarem.
7. Po upečení vyndejte maso a odstraňte provázek. Ze zeleninové směsi vyndejte citron a celá koření. Omáčku rozmixujte dohladka. V kastrolu přiveďte omáčku k varu a přilejte do ní smetanu prošlehanou s hladkou moukou a mlékem. Vše provařte. Mimo oheň vmíchejte poslední kousek másla. Podle chuti omáčku osolte, opepřete, popřípadě okyselte citronovou šťávou. Můžete použít k dochucení i zakysanou smetanu.
