I když to vypadá, že oblíbené „mekáče či káefcéčka“ vynalezla uspěchaná současnost, fastfood znali již staří Římané. Alespoň to říkají dochované písemné prameny i archeologické nálezy.
Pouliční zařízení pro přípravu dobrot k okamžité konzumaci existovala v nejstarších kulturách ve Středomoří, na Blízkém i Dálném východě. Prakticky všude, kde se žilo městským způsobem života. Představu o dávných antických fastfoodech a vůbec o stravovacích návycích dávných předků nám poskytly vykopávky z Pompejí.
Proslulé jsou hlavně bohaté orgie, při nichž se stoly pod jídlem doslova prohýbaly. Třeba při lukulských hodech, které měl v oblibě římský vojevůdce a konzul Lucius Lucullus, se hodovalo vleže, na pohodlných lehátkách se hosté cpali rukama do naprostého bezvědomí. Ale i chudáci museli někde jíst a doma to kupodivu nebylo…
Domy bez kuchyní
Dlouho se vědci domnívali, že tehdejší hostince sloužily hlavně pocestným a že běžný lid si vařil pěkně doma. Nálezy z Pompejí tento názor ovšem vyvrátily, v tamních domech totiž archeologové nenašli žádné prostory pro přípravu jídla ani pro stolování, chybělo i nádobí.
Zjistilo se, že vlastní kuchyň si běžní obyvatelé nemohli dovolit, vařilo se jen v sídlech boháčů. Prostý lid jedl tam, kde byla příležitost: na ulicích v pouličních restauracích, dost podobných dnešním bistrům či fastfoodům. Provozovny měly směrem do ulice umístěný pult s několika stolečky ke krátkému posezení.
Prastarý „hambáč”
Ten v Pompejích nevykopali, to zas ne, ale ve staré kuchařské knize z přelomu 4. a 5. století existuje recept, který oblíbený hamburger dost připomíná. Popisuje, jak si připravit bochánek plněný mletým masem a ochucený pepřem, piniovými oříšky a omáčkou.
A ještě jedna zajímavost. Koncept franšízového podnikání, kdy jeden majitel vlastní několik stejných provozoven, tolik typické pro fastfoodové řetězce, nejspíš existoval už před dvěma tisíci lety. Tyto podniky ovšem patřily k těm neblaze proslulým. Nejenže se tu hrál hazard a kvetla prostituce, scházela se tu skutečná spodina – otroci.
Pro chudáky, ovšem sociálně postavené o stupínek výš, než byli otroci, byla určená tzv. thermopolia. Dnešní bufety či fastfoody připomínají hlavně omezeným jídelním lístkem, nízkými cenami, rychlou přípravou a u pultu vystaveným jídlem.
Thermopolia byla velmi rozšířená, v troskách Pompejí jich bylo vykopáno na osm desítek, to nejzachovalejší se nazývá Asellina. Atmosféru antického bufetu můžete zažít dnes i vy. Od roku 2010 je přístupná veřejnosti. Koncept rychlého občerstvení ovšem nebyl výsadou jen římského impéria, praktikoval se i v Mezopotámii nebo ve starověké Číně.
Kolébkou moderního fastfoodu je Kalifornie
Právě zde vznikl před druhou světovou válkou současný model rychlého občerstvení. Richardovi a Mauricovi McDonaldovým, kteří řídili drive-in burger (zde zajedete autem až k okénku, kde jste obslouženi) poblíž Los Angeles, se už zajídalo neustálé mytí nádobí, proto vymysleli systém, ve kterém se strávníci obsluhují sami a mají na výběr jen pár jídel, která mohou ukuchtit i nekvalifikovaní kuchaři.
A to vše bez talířů a příborů. Takových provozoven je dnes jen v Americe na čtvrt milionu a i když jsou fastfoody po světě stále oblíbené, víme, že pravidelná konzumace jejich produktů škodí zdraví.
Dostali jste chuť na fastfoodovou klasiku i modernu? Připravte si něco dobrého podle našich receptů:
