Obsah |
Jak poznat jedlou bedlu
Nejdůležitější je naučit se poznat bedlu vysokou podle několika znaků najednou.
- Má velký klobouk pokrytý hnědými šupinami,
- uprostřed s tmavším hrbolkem,
- typický je také dlouhý třeň s výrazným tygrovaným vzorem,
- pohyblivý prsten, který lze po třeni posouvat,
- dužnina bedly vysoké po řezu nemění barvu.
Třeň je odborný název pro nohu houby, tedy spodní válcovitou část plodnice, která nese klobouk. |
Právě třeň je dobrým vodítkem při rozlišování podobných druhů. Například bedla zahradní má třeň spíše hladký a na řezu její dužnina postupně oranžoví, červená až hnědne. Roste navíc typicky mimo les, například v zahradách, parcích nebo na hnojených místech.
Pozor také na bedlu červenající a bedlu šedohnědou. Ty se mohou s bedlou vysokou také plést, ale jejich dužnina se po řezu zbarvuje do oranžova až červena. U bedly vysoké se toto zbarvení neobjevuje.
Bedlu jedlou si můžete nejnebezpečněji splést s jedovatými druhy, jako jsou muchomůrka zelená, muchomůrka tygrovaná nebo jedovatá bedla zahradní. |
Vysoké klobouky bedly vysoké jsou ideální na obalování a smažení jako křupavé houbové řízky.
Co se stane, když sníme jedovatou bedlu
Záleží na konkrétním druhu. Bedla zahradní může vyvolat nevolnost a zažívací potíže.
U otrav houbami obecně patří mezi nejčastější projevy nevolnost, zvracení, bolesti nebo křeče břicha a průjem. U některých druhů mohou být následky podstatně vážnější, proto není dobré čekat, jestli potíže samy odezní.
Co uvařit z bedly
Jedním z nejjednodušších způsobů přípravy jsou smažené bedly. Větší klobouky můžeme rozdělit na menší kusy nebo je nechat vcelku podle jejich velikosti. Potom je obalíme v mouce, vejci a strouhance a usmažíme jako řízek.
Bedla se dá připravit také na másle a kmínu s cibulí a česnekem, přidat k vejcím nebo ji použít do houbové směsi, polévky či omáčky.
Opečené bedly můžeme také nakonec zalít rozšlehanými vejci. Podobně jako smaženici je můžeme podávat na topince, s pečivem nebo jako přílohu k bramborám.
Měkkou a sněhobílou dužinu píchavky nejlépe využijete nakrájenou na kostky do polévek nebo omáček.
Jak poznat pýchavku
Pýchavky mají kulovitou nebo hruškovitou plodnici a podle druhu mohou růst na loukách, v parcích i v lese. Mladé plodnice bývají bílé a pevné.
U pýchavky je důležitější než její povrch stav dužniny uvnitř. Mladá pýchavka má být po rozkrojení celá bílá a kompaktní. Jakmile začne uvnitř žloutnout, hnědnout nebo se mění na jemný prach, už ji nesbíráme k jídlu.
To je ostatně jednoduchý důvod, proč pýchavku při sběru rozkrojit. Zvenku totiž nemusí být na první pohled poznat, že už je přezrálá.
Co uvařit z pýchavky
Mladou pýchavku můžeme nakrájet na plátky a opéct na másle nebo oleji. Hodí se k ní česnek nebo bylinky. Chuť je poměrně jemná, proto se dá dobře kombinovat i s dalšími surovinami.
Plátky pýchavky můžeme také obalit a usmažit stejně jako bedly. Využít ji můžeme rovněž do houbové směsi, polévky nebo omáčky.
Při vaření bychom ale měli počítat s tím, že pýchavka má jemnější chuť než některé výraznější lesní houby. V jídle proto dobře funguje společně s dalšími houbami nebo s výraznějším kořením.
