Firma chová kolem 200 mohutných psů, povětšinou kříženců, kteří jsou uzavření v malých klecích, kde tráví své dny v příšerných hygienických podmínkách. Čistokrevní psi, kteří jsou využívaní k reprodukci, se mají o trochu lépe. Mohou jednou denně z klece ven, kde jsou sice uvázaní, ale aspoň na vzduchu.
"S 600 až tisíci psy to začne být opravdu výnosné," říká Šou, který dříve dělal technika a doufá, že v chovatelství nadělá jmění. Křížení potomci bernardýnů, pyrenejských ovčáků a anglických ohařů jsou určeni pro trh s domácími zvířaty či do řeznictví. V případě, že mají skončit na talíři, jsou zabíjeni tak, že po řezné ráně na noze vykrvácí.
"Je to tak, umírají většinou po deseti minutách, ale maso je pak chutnější," připustil Šou. Podle Tung Te-chueje z Výzkumného ústavu psího masa jsou psi jako kulinářské pochoutka velmi žádaní na severovýchodě a na jihu země.
"Psi mají vysokou nutriční hodnotu, jejich maso je měkké a má blahodárný vliv v případě nemocí ledvin nebo sleziny," prohlásil. Jeho ústav dováží ročně tři až čtyři bernardýny. Na prodeji jejich zkřížených potomků na maso vydělá ročně kolem 240.000 až 360.000 dolarů.
Zájem čínských chovatelů o bernardýny vyplývá z jejich velikosti. Zvíře může vážit až 100 kilogramů a je fyzicky odolné. Jde o dobrý poměr mezi "cenou a kvalitou". Je to pes, který rychle tloustne a nesežere toho víc než za čtvrt dolaru denně, ne-li méně, pokud jde o křížence, řekl Tung.
Fena bernardýna je schopná vrhnout ročně 10 až 12 štěňat. Kilogram psího masa se na severovýchodě Číny prodává za více než dva dolary. Přes dva a půl dolaru stojí v okolí metropole Pekingu, takže může směle konkurovat vepřovému.
"Číňané jedli psí maso daleko dříve, než začali konzumovat vepřové," řekl Šou. Podle něho se jeho krajané opět k pradávnému obyčeji vrací. S poklesem cen vepřového se někteří chovatelů vzdali chovu prasat a přešli na psy, kteří jsou výnosnější. Sdružení Saint Bernard Dogs International zaznamenalo nárůst psích chovných stanic od malých po mohutné komplexy po celém čínském území a vyzvalo švýcarskou vládu, aby u čínských úřadů zasáhla.
"Nemůžeme zůstat se zkříženýma rukama. Jestliže je maso bernardýnů ještě příliš drahé, za několik let to již může být všední záležitost," řekla Eléonore Moserová, předsedkyně sdružení se sídlem v Ženevě.
Přesný zdroj dovozu bernardýnů za cenu kolem 12.000 dolarů za kus je zatím obestřen tajemstvím. Švýcarská vláda tvrdí, že ze švýcarských chovů se do Číny nevyváží nic. Podle Tunga mohou ale ze Švýcarska přicházet s určením jako společenská zvířata. Šou slyšel něco o ruských překupnících.
